Počátky
;) kliknutím dokument zvětšíte  Josef Dražan (1954 – 1971)  Miloš Krása (1971 – 1983)  M. Štajnochrová (1983 – 1993)  Ludmila Plzáková od r. 1993          kliknutím dokument zvětšíte |
Počátek byl vlastně v Radotíně 5. října 1953, kdy se konala porada učitelů hudby s krajským inspektorem Aloisem Čechem o zřízení kurzů při Osvětové besedě. Rada MNV Černošice projekt doporučila, vedoucím jmenovala Josefa Dražana a 1. prosince bylo započato s náborem žactva. Přihlásilo se 181 dětí. Výuka se rozběhla, leč vyšlo najevo, že tato forma výuky neodpovídá platným zákonům a proto rozhodla takto: viz dokument vpravo
Katastrofě se podařilo zabránit tím, že kurzy zastřešilo SRPŠ osmileté střední školy v Černošicích II. Toto bylo však jen přechodné řešení. Na KNV v Praze byla proto podána žádost o zřízení hudební školy v Černošicích. Ta zahájila vyučování dne 1. 10. 1954 v budově u Kantůrků (nyní Střední 403), kde se tehdy nacházela i školní družina.
Citace ze školní kroniky: Již v době přestěhování hudeb. učeliště ke Kantůrkům pomýšleli jsme vážně na vybavení HŠ potřebnými nástroji a pomůckami.Od Větrovců z Vráže zakoupilo SRPHŠ klavír zn. Dörr a v době příslibu otevření HŠ byl nám přidělen výborný klavír zn. Ehrbar – konfiskát po p.prof. Andrlemu. Velkou místnost vybavili jsme pro vyučování klavíru (třída s.Zachardové) a hudební nauky. Z osmileté školy jsme si vypůjčili velké stoly a zakoupili jsme velkou nástěnnou tabuli. Psací stůl jsme dostali z MNV od s.taj. Rady. Postupně potom jsem sháněl obrazy, jejich rámování v Radotíně a jiné drobnosti. Tyto starosti, ač vyčerpávaly zcela všechen můj čas, mne a mohu říci, i všechny spolupracovníky těšily, všude kolem bylo plno nadšení, snad proto, že se nám podařilo z ničeho vydupati s velkým úsilím, ale s úspěchem dobrou věc, která měla sloužiti nové, mladé generaci. Všechno naše veřejné počáteční kulturní podnikání bylo přijímáno vděčně a s nadšením a lze říci, že kolem hudeb. školy se soustředila veškerá kulturní činnost v obci.
Zaznamenávám jmenovitě stav žactva, s kterým jsme začali dne 1. října 1954 při otevření hudební školy v Černošicích:
Klavírní třída J. Dražana: Stádník Milan, Poňková Alice, Endrlová Ivana, Olšovská Marta, Kulíšek Zdeněk, Zapletalová Svatava, Tesařová Věra, Šípalová Olga, Endrlová Dana, Olšovský Jaroslav, Adamčíková Jana, Nademlejnský Antonín, Drbohlavová Helena, Chaurová Běla, Chaurová Míla. Klavírní třída A. Zachardové: Cvrk Frant., Pařík Jiří, Nitsch Karel, Svobodová Zoja, Dragoun Jiří, Švecová Naďa, Lehečková Helena, Bejšovcová Jana, Hovorka Frant., Veselá Václava, Bartl Václav, Frýbová Helena, Aleš Ivan, Beneš Ivan, Jaurisová Jana, Lajnová Milena, Jaurisová Věra, Košťáková Jana, Schrötterová Jaroslava, Mejstříková Růžena, Nitschová Marcela, Sorniková Věra, Lišková Zdenka, Poláčková Iva. Houslová třída Jana Kratiny: Topol Milan, Pařízek Ladislav, Krobová Věra, Pavlík Josef, Křížová Marta, Froněk Ivan, Havlík Václav, Borek Jan, Lukáš Zdeněk, Němcová Jarmila, Kaloš Zdeněk, Topinka Bohumír, Rabl Frant. (seřazeno podle ročníků).
Již během školního roku došlo k malým změnám v žactvu, přesunům z důvodů pedagogických i jiných. I po návrhu na zřízení státní hudební školy snažili jsme se získati opět p. Kratochvíla k vyučování na škole z důvodu jednotného vyučování v obci vůbec, ale jeho odpověď byla zase záporná (viz doklad). Učitelé – J.Dražan s aprobací pro III. stupeň a Mistrovskou školou při státní konservatoři, A.Zachardová – bývalá soukromá učitelka klavíru a J.Kratina – houslový pedagog s potvrzeními o studiu u předních našich i cizích houslových veličin – ti tvořili kolektiv, který vytvářel spolu s učiteli hudebních kursů dr. J.Schwarzem a ing. Beutelschmidtovou humus pro vlastní žákovské jádro budoucí HŠ.
Josef Dražan
Ředitelem školy byl jmenován pan Josef Dražan, který zárověň vyučoval hře na klavír. Dalším klavírním pedagogem byla A.Zachardová a hře na housle vyučoval Jan Kratina. Ve školním roce 1955/56 byla zřízena pobočka v Řevnicích. Učitelský sbor se rozrostl o dr.J.Schwarze a později i o V.Vackovou. Ke stávajícím oborům přibyla výuka sborového zpěvu. Práce se sborem byla pro ředitele školy Josefa Dražana největší životní láskou.
Škola se podílela na pořádání mnoha koncertů k různým hudebním i nehudebním výročím a svátkům, pořádala pravidelné školní koncerty a tím přispívala ke kulturnímu rozkvětu obce.
Po čtyřech letech působení v domě u Kantůrků bylo škole nabídnuto přesídlení do budovy bývalého MNV (Dr.Jánského)
Citace z kroniky školy:
Již koncem školního roku 1958/59 za panování s.taj.Matouška na MNV v Černošicích se začalo uvažovati o přemístění MNV do budovy vedlejší a stará budova po MNV byla nabídnuta hudební škole. Ředitelství a členům SRPHŠ nezdála se tato nabídka příliš výhodná, neboť měla-li býti tato budova důstojným stánkem umění, pak by vyžadovala mnoho adaptací. Když však vyšlo najevo, že hudební škola by pak již nikdy nemohla uplatňovati nárok na vlastní budovu, rozhodli se tito nabídku MNV silně podporovanou okresním školním referentem přijmouti. Na adaptace požadované přispěl pouze okres částkou 1 500,- Kč vázanou pro tento účel, zatím co MNV nepřispěl ničím. Zbytek zaplatilo SRPHŠ a uhrazoval se z rozpočtu r. 1960.
V této budově škola zůstala do roku 2001 – tzn. 41 let.
Éra ředitelování Josefa Dražana trvala celých 20 let. Byl úhelným kamenem a dobrým duchem instituce, která vybudovala tradici na poli hudebního vzdělávání několika generací černošických dětí. Vedle vyučovacích oborů fungoval při škole komorní orchestr, který doprovázel i hostující profesionální umělce.
Každým rokem zasedlo do školních lavic LŠU (ZUŠ) cca 250–300 žáků, z nichž mnohým se stalo umění životním koníčkem, případně i profesí.
Nabídku oborů doplnil výtvarný obor. První výstava prací výtvarníků se konala v roce 1964. Zakladatelkou oboru byla paní Marie Borková. Dalším rozšířením uměleckých oborů bylo zřízení literárně-dramatického oboru v roce 1965. Výuky se ujala paní učitelka Hanzlová. Avšak tento obor se vyučoval pouze 10 let.
Josef Dražan končí ve funkci ředitele na počátku normalizačních let v roce 1971. Novým ředitelem byl jmenován Miloš Krása.
Citace z kroniky školy:
Dnem 30. června 1971 končí svou činnost na Lidové škole umění v Černošicích ředitel Josef Dražan, zakladatel hudební školy v r.1954. Zájem o hudební život v obci, který vyburcoval a který přinesl své ovoce, snažil se po celá léta udržet, i když někdy za svízelných podmínek. Bohatá hudební činnost, která se při hudební škole rozvíjela, měla význam pro celé Poberouní. Při škole vznikaly soubory, pěvecké sbory, orchestry, s nimiž vyvíjel úspěšnou činnost. Při svém odchodu vzpomíná všech svých pomocníků, opravdových přátel školy, kteří jí dali do vínku svou obětavost a schopnost, ať už to byl Dr. J.Schwarz, předsedkyně Rodičovského sdružení pí Skácelová a Kloboučníková, neb později uč. Zátková, řed. Jar. Krása, ochotní amatéři, členové pěvec. sborů, orchestr a členové rodičov.sdružení. S těžkým srdcem loučí se ve vzpomínkách a bohatým hudebním životem školy a přeje jí a svému nástupci Mil. Krásovi mnoho dalších úspěchů.
Z archivu ZUŠ
Paní Venerová
Ref. čes. televize
U Malvazinky 29
Praha – Smíchov
Černošice 3. VIII. 1964
Vážená paní!
Zasílám Vám text, který by snad mohl býti potřebný při zpracování scénáře krátkého filmu o Komorním orchestru LŠU v Černošicích.
Dále doufám, že se ještě začátkem měsíce sejdeme, abychom připravili další. Myslím,že by k nahrávání nemělo dojíti dříve jak koncem měsíce září, aby bylo vše dobře připraveno !
Se srdečnými pozdravy !
Tak jako kdysi v šlechtických parcích zaznívala krásná hudba k potěšení bohatých, zaznívá dnes v krásném prostředí černošického letoviska – stejně půvabná a okouzlující.
A přec je tu velký rozdíl ! Tehdy určena jen „vyšším“ vrstvám, dnes zaměřená pro všechny – má cosi společného, a sice to, že je a byla vždy provozována nadšenými amatéry.
Tehdy hudba kantorů – a dnes opět kantorská, i když tito kantoři přesídlili do škol hudebních.
Iniciátorem byl nadšený a hudebně vzdělaný jedinec, který svým uměním získal další, třeba i z cechu nekantorského.
Tak je tomu i v Černošicích, kde malá hudební škola skýtá mnoho krásné hudby, která zaznívá ve večerních hodinách po denní únavné klopotě z největší učebny, kde se konají jindy přehrávky žáků. Touto hudbou pak častuje Komorní orchestr LŠU své spoluobčany a zajíždí s ní i po okolí.
Zakladatelem a dirigentem Komorního orchestru LŠU je ředitel Josef Dražan, absolvent mistrovské komposiční školy při státní konservatoři hudby v Praze, v dirigování žák Fr.Spilky a Ot.Jeremiáše. Jako dirigent různých amatérských souborů působí již od studijních let, protože nadšená amatérská práce mu přirostla k srdci, i když, zvláště dnes, tato činnost přináší spolu mnoho úskalí.
Sám kantor, jde ve šlépějích starých kantorů, a jestliže, jako oni, neprobouzí hudbou vlastenecké city, seznamuje širokou návštěvnickou obec s poklady národního umění hudebního, a tak ukazuje směr, kterým by se mělo ubírati estetické působení zaměřené k zušlechtění lidských citů.
Děje se tak pořádáním koncertů v obci i v okolí, jejichž pořady jsou sestaveny z děl starých českých mistrů, národních novodobých klasiků (Dvořáka, Nováka, Suka) i současných moderních skladatelů (Martinů, Britten). Teď se právě Komorní orchestr zabývá studiem „Variací ve starém slohu“ svého dirigenta Dražana.
Základem KO je kvartet LŠU, jehož členy jsou: Zd. Zrno – učitel LŠU, ing.Vl.Preisler – odb.asistent ČVUT, J. Dražan – řed. LŠU, V. Beigl – úředník min. financí. Kvartet vystupuje samostatně, je páteří KO a doplňuje jeho pořady.
KO je možno rozšířiti o nástroje dechové, případně o spolupráci s Komorním ženským sborem. Že všechny složky orchestru a orchestr sám je na vysoké úrovni, o tom svědčí spolupráce členů orchestru ND J. Průchy, J. Brabce, jakož i účinkování našich předních umělců na společných pořadech s KO.
Ředitel LŠU pak dává možnost nejvyspělejším žákům LŠU uplatniti se při hře orchestrální, a tím splňuje hlavní předpoklad jejich hudebního studia, a to, uplatniti své nabyté dovednosti v souborech lidové tvořivosti.
Jestliže se dnes pociťuje v hudebním dění nedostatek amatérského nadšení (které dovede teprve přivésti plody hudebního umění k zralosti), pak tento komorní orchestr a přidružené komorní ensembly plní jeden z důležitých úkolů.
Miloš Krása
Za ředitelování Miloše Krásy se práce školy zaměřila hlavně na individuální výuku žáků hudebního i výtvarného oboru. Jádro pedagogického sboru zůstalo vcelku nezměněno. Koncertní činnost plynula v klasickém duchu, částečně byla zaměřena na oslavu státních svátků, jak si doba žádala. Podařilo se rozšířit prostory výtvarného ateliéru a částečně zrekonstruovat interiér školy.
Marie Štajnochrová
V roce 1983 předal Miloš Krása vedení školy do rukou paní Marie Štajnochrové, která do té doby působila jako učitelka hry na klavír na pobočce ve Všenorech. Té se podařilo v roce 1986 ve spolupráci s paní Mgr. Marcelou Látalovou a ředitelem základní školy Luďkem Sojkou otevřít taneční obor, který si záhy získal velkou popularitu díky skvělé práci M. Látalové. Za dobu své existence získává stále větší kredit a patří po léta k tomu nejlepšímu, čím se může škola pyšnit. V této době slavila velké úspěchy i třída dechových nástrojů, díky pedagogické práci pana Zdeňka Radechovského. Cílem práce M. Štajnochrové se stala snaha o co nejužší propojení práce mezi všemi vyučovanými obory.
Ludmila Plzáková
Po odchodu M. Štajnochrové do ředitelského důchodu přebírá v roce 1993 štafetu Ludmila Plzáková, která učila na škole zpěv, hru na zobcovou flétnu, sborový zpěv, hudební nauku a přípravou hudební výchovu. Za jejího působení, které trvá až do současnosti, se činnost školy zaměřuje jak na individuální práci s žákem, tak na komorní a souborovou hru a na spolupráci mezi obory. Snaží se školu představit také širší veřejnosti spoluprací s městem, místními organizacemi (zahrádkáři, penzion pro seniory, klub důchodců, školky atd.).
K významné události v životě školy došlo v září roku 2002, kdy se škola přestěhovala do nově opravené budovy „U kantůrků“, čímž se dostala zpět do prostor, kde se začala její historie. O rok později k 1.1.2003 se ZUŠ stala samostatným právním subjektem.
V současné době probíhají z iniciativy města přípravné práce na realizaci projektu otevření zahrady u školy široké veřejnosti. Na spodní části pozemku by měla vzniknout zčásti parková odpočinková zóna s místem pro venkovní svatební obřady, ve vrchní části pak park s malým amfiteátrem a dětskými prvky pro aktivní využití volného času a místo k přátelským setkáním.
Vila a její obyvatelé
Autorem vily, kde dnes sídlí ZUŠ, je architekt Osvald Polívka (1859-1931), který se kromě jiného podílel na návrhu Obecního domu na náměstí Republiky v Praze
Secesní výzdoba fasády přechodně odkrytá při rekonstrukci objektu roku 2002